První den u Skřítků aneb Kde jsou ty slzičky?

1. září byl den plný očekávání. Do třídy Skřítků totiž nastoupily samé nové děti. A protože paní učitelka už ví, že první školkový den může být pořádná jízda, byla připravena na všechno. Otevřená náruč byla nachystaná, kapesníčky po ruce a psychická podpora v pohotovosti. Člověk nikdy neví, kdy se objeví první slzičky a bude potřeba zachraňovat malého školkáčka z náruče maminky či tatínka. Jenže… světe, div se! Skřítci si zřejmě řekli, že žádné velké loučení nebude. Do třídy vpluli s takovou jistotou a profesionalitou, jako by do ní chodili už pěknou řádku let. Někteří rodiče se snad ani nestihli pořádně rozloučit a jejich děti už byly zabrané do hry. Po slzičkách nebylo ani památky. Otevřená náruč paní učitelky tak zůstala poněkud nevyužitá. Zato herna se začala velmi rychle plnit malými průzkumníky, kteří se pustili do objevování hraček, her a všeho, co bylo zrovna po ruce. A že si první den umíme užít, to jsme si také hned dokázali. Hráli jsme si, seznamovali se a nechyběl ani bublifuk, který vykouzlil úsměv snad na každé tváři. A kdyby bylo po jejich, někteří Skřítci by nejspíš vůbec neviděli důvod, proč po obědě odcházet domů. Spinkání ve školce? Klidně hned první den!