Výprava do kravína aneb vůně venkova ještě dlouho zůstala s námi

Během dvou dnů vyrazily děti z naší mateřské školy na návštěvu kravína ZOS Jirny. Po vydatném dešti bylo od začátku jasné, že holínky tentokrát nebudou jen módní doplněk, ale naprostá nutnost.

První zastávka patřila vepříkům. Jedno z prasátek si ale z návštěvy evidentně nic nedělalo, a tak si leželo rozvalené, hlasitě chrápalo a s vyplazeným jazykem připomínalo unaveného strejdu po nedělním obědě.

Pak už nás čekaly zvědavé budoucí kraví maminky s obrovskýma očima a ještě větší chutí nechat se podrbat. Některé děti rychle zjistily, že kravský jazyk je mnohem delší, než čekaly, a že krávy umí být překvapivě přátelské. Jiné si kravičky prohlížely tak pozorně, jako by přemýšlely, jestli se nevejdou do školky místo plyšáků.

Zkušené dojnice působily dojmem opravdových profesionálek. Klidně přežvykovaly a pohledem kontrolovaly, jestli náhodou někdo nepřinesl něco dobrého na zub. Největší respekt samozřejmě vzbudili býci. V tu chvíli se i největší odvážlivci nenápadně přesunuli blíž k paním učitelkám.

Na závěr nás čekala roztomilá telátka, která si děti okamžitě získala. Velké oči, mokré čumáčky a zvědavé pohledy udělaly své.

Odcházeli jsme plní zážitků, nových poznatků a obdivu ke všem, kteří se o zvířata starají každý den. A i když jsme si s sebou neodvedli žádnou kravičku ani prasátko, něco jsme si přece jen přinesli všichni – typickou vůni kravína, která se při návratu nesla snad úplně celou školkou ještě hodně dlouho.